Tento článek představuje kompletní přehled hlavních obyčejů Kyjovska, rozšířený o vysvětlení symboliky, historických kořenů a regionálních zvláštností.
Fašaňk
Cyklus jarního zvykosloví začíná fašaňkem, který spadá do období poměrného klidu od zemědělské práce. V předkřesťanských dobách byla tato část roku velmi důležitá. Bylo třeba se připravit na nadcházející zemědělské práce, na jejichž výsledku závisel osud vesnického kolektivu. Tomuto cíli sloužili i obřadní pochůzky masek, tanec prosperitního charakteru a další úkony. O fašaňku chodí stráci s chasú a s maškarami dům od domu a vybírají vejce, slaninu, která se napichuje na šavli a jiné dary (v současné době jsou „štace“ domluveny a je jich cca 7). Ve fašaňkovém průvodu bývá medvěd (má přinášet plodnost), kůň (síla) nebo maškara omotaná hrachovinou, kterou si mají utrhovat ženy, aby se líp líhla housata a narostlo vysoké konopí. I tanec „pod šable“ má spojitost s úrodou, jak vysoko chlapci skáčou, tak vysoké by mělo vyrůst obilí. Průvod potom končí na smluveném místě, kde se z nasbíraných vajec a slaniny udělají míchaná vajíčka a následně je „pochována“ basa jako symbol toho, že v postním období si nezahraje. Během pochovávání je upozorněno na prohřešky, které „provinilec“ za celý rok během své „vlády“ napáchal.
Chlapci chodí v parádním kroji (krabůvky, sukenice, košula, mašla, vázanka, řemeň s turečákem kordula, klobúk či beranice a podle počasí márynka).
Děvčata jsou převlečena za rozličné maškary a chlapcům a ostatním přihlížejícím malují po tvářích různé veselé obrazce.
Masky jsou např. smrtka, cigánka, žid, kněz, medvěd a medvědář, prase a řezník, řemesla – pekař, švec, truhlář, myslivec, kominík, voják, babka s nůší, dědek, ženich a nevěsta, jeptiška, muzikanti (s vozembouchem, trombonem…), koza, strašák do zelí, četník, kůň, slamák, hrachovina, pošťák. Zároveň se prosazují i masky aktuálnější.
Velikonoce
V neděli na Boží hod se rodiny scházeli k hostině. V kostele se při mši světily mazance, buchty, chléb, vajíčka, víno, sýr a maso. To vše se pak rozdávalo rodině i každému pocestnému, který přišel tento den do domu. Velikonoční pondělí bylo je dnem pomlázky v Kyjově zvané šlahačka. Církev převzala pohanský obřad, kterého se zúčastnili všichni dospělí. Muži vyháněli z žen čerstvými metličkami nemoci. Tyto svátky byly také svátky lásky. Na Pondělí velikonoční čekala děvčata na příchod mládenců, kteří si tak symbolicky vybírali partnerky. Chlapci dodnes chodí na pomlázku, šlahačku, Slovácký soubor pořádá v neděli velikonoční besedu u cimbálu, kde těsně po půlnoci proběhne šlahačka přímo na sále. Po skončení besedy u cimbálu děvčata míří k domovu, nachystat se na ráno na šlaháče. Chlapci se jdou převléct do pracovního a jdou děvčatům vápnem psát různé říkanky pod okna, toto většinou trvá do samého rána, kdy se chlapci převlečou zpět do kroje a chodí po šlahačce spolu s velkou žilou, kterou si o víkendu upletli.
Chlapci chodí v parádním kroji (krabůvky, sukenice, košula, vázanka, řemeň s turečákem, kordula, klobúk)
Děvčata nosí: krabůvky, černé punčocháče, spodničky štovka, plyška (tmavě červené až fialové sukně) zástěrka (kocůrka, brokátka, jakákoliv bílá nebo vyšívaná zástěrka) opasůvka – (bílá, světle modrá), rukávce – bílé kadle (modré nebo bílé mašličky) kordulka.
Stavění máje
Máj je oslavována jako symbol lásky, plodnosti a mládí – ale také jako strážce obce. Jedná se o pradávný zvyk ještě z pohanských dob původně se máj stavíval v sobotu přes hody, ale v novější době se staví 30. 4. Jedná se o zhruba 30 metrů vysoký kmen ze smrku, se „špicou“ z borovice, kterou děvčata před započetím stavění nazdobí tureckým šátkem, růžemi a pentlemi z krepového papíru.
Chlapci chodí v pracovním kroji (krabůvky, třaslavice, košula, řemeň s turečákem, klobúk případně ševc – modrá zástěra)
Děvčata nosí – krabůvky, štovku/plyška, bílá zástěrka (kocůrka, brokátka), rukávce, kordulka, cop s červenou mašlí.
Kácení máje
Pokud si stárci a chasa nenechají máj ukrást, tak se kácení máje v poslední době odehrává poslední květnový víkend.
Chlapci chodí v pracovním kroji: krabůvky, třaslavice, košula, řemeň s turečákem, klobúk případně ševc (modrá zástěra).
Dožínky
Konec žní oslavuje se „dožatou“: Sekáči a žnečky ozdobí kosy, srpy a hrabě a nesou věnec z obilí hospodáři, kde mu ho poté předají jako poděkování za celoroční péči. Také se prosilo o odměnu za vykonanou práci. V minulosti, ale ostatně i v současné době je úroda důležitá pro další osud obyvatelstva. Průvod dnes začíná ve 14:00 u hospody u Jančů a končí na náměstí krátkým programem.
Chlapci chodí v pracovním kroji (krabůvky, třaslavice, košula, řemeň s turečákem, klobúk případně ševc – modrá zástěra)
Abychom předvedli pestrost krojů nosí děvčata dva různé typy kroje – část tzv. lehký / šatka, sukně štofka, zástěra kocůrka nebo bílá brokátová nebo bílá se vsadkou, černé silonky, krabůvky/ a druhá část tzv. „pololehký“ / dlouhé vlasy zapleteny do copu, nebo obyčejný šátek, pracovní plátěné rukávce, kordulka, červená plátěná sukně, modrá pracovní plátěná zástěra, bez silonek – „holé nohy“, černé plstěné boty tzv. cigánky.
Štyry týdně do hodů
Tradiční zábava konaná, jak název napovídá, štyry týdně do hodů. Během besedy jsou představeni stárci, kteří budou po celý rok velet chase.
Chlapci chodí v parádním kroji (krabůvky, sukenice, košula,mašla, vázanka řemeň s turečákem kordula, klobúk)
Děvčata mají vlasy do copu s červenů mašlů, rukávce, kordulka, štovka (fialkovo-červená sukňa), zástěrka (kocůrka, brokátová, nebo jakákoliv bílá), černé punčochy, krabůvky.
Hody
Původním významem slavnosti hodů, které se konaly v podzimním čase, bylo poděkování za úrodu a snaha o její zajištění v dalším roce. Později se hody v jednotlivých obcích řídily podle oslavy svátku patrona, jemuž je zasvěcen místní kostel, což znamená, že podle prvního kostela jsou v Kyjově hody Martinské. V současné době jsou hlavní postavou hodů dva stárkovské páry, které dohlížejí na průběh hodů. Po tři dny se večer konají taneční zábavy. V pátek večer je rozmarýnková beseda u cimbálu, kdy nazdobená větvička rozmarýnu slouží jako symbol každého hodovníka. V sobotu ve 14:00 vychází průvod od zámečku k radnici pro povolení hodů, pokud radní hody povolí jde se pak pro jednotlivé stárky a hodový věnec. V neděli pak průvod opětovně ve 14:00 vychází od Jančů spolu s hodovým Martinem, který později dohlíží na hodového káčera, a pro stárky.
Chlapci chodí v parádním kroji (krabůvky, sukenice, košula, mašla, vázanka, řemeň s turečákem kordula, klobúk).
Děvčata:
Pátek:
– šatka, čepec, rukávce, kordulka, štovka a bílá zástěrka (není vhodné mít plyšku a brkátovou zástěru, tu mají stárky stárky), černé punčocháče a krabůvky
Sobota:
Průvod: – červený turečák, čepec, rukávce, černé kadle, kordulka, pávka, fjertůšek, opasůvka, černé punčocáče, krabůvky
Místo rukávců može být aj kožůšek, pod ten se dává manka s kordulků.
Zábava: rukávce, kordulka, štovka a bílá zástěrka (už může být aj brokátka), černé punčocháče a krabůvky
Neděla průvod – šatka, čepec, rukávce s kordulků nebo kožůšek (je možná i kacabaja), pávka, fjertůšek, opasuvka, černé punčocháče, krabůvky
Kateřinská zábava
Jedná se o rozvernou zábavu pod vedením kyjovských stáreček. Celovečerní dámská volenka vyvrcholí kradením zástěrky. V průběhu večera vystoupí jednotlivé složky souboru s netradičním programem. Tanečnici, která si vytancuje nejvíce zástěrek, bude uděleno zasloužené sólo.
Chlapci chodí v parádním kroji (krabůvky, sukenice, košula, řemeň s turečákem).
Obchůzka Lucek
Svátek svaté Lucie připadá na 13. prosinec. Děvčata zahalena do bílého prostěradla, se škraboškami na obličeji a s perůtkami v rukou, navštěvují domácnosti, kde prošmejdí každý kout. Bílá barva symbolizuje panenskou čistotu svaté Lucie, která svůj život zasvětila křesťanské víře a Bohu, za což byla i krutě potrestána. Stala se patronkou švadlen, krejčích, kočích i dalších řemesel. Na svátek svaté Lucie se podle zvyku nesmělo příst ani drát peří. Kde se tak stalo a Lucky to zjistily, hospodyni vzaly kužel s namotanou přízí a také všechno peří rozfoukaly po světnici.
Zpívání u vánočního stromu
Již tradičně se 23. prosince scházíme na schodech kyjovského farního kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje a společně si zazpíváme koledy a členové taneční složky předvedou živý betlém.
Vánoční beseda u cimbálu
Vánoční beseda (25.12.) uzavírá kalendářní rok slavnostním setkáním členů souboru, jeho příznivců i široké veřejnosti. Večer kombinuje koledy a repertoár z oblasti Kyjovska s tanečními vystoupeními a volnou zábavou; samostatným blokem je host večera zpravidla osobnost z folklorního prostředí, kdy rozhovor sním program žánrově rozšiřuje. V průběhu besedy se střídají kratší hudební vstupy s prostorem pro tanec, společně se zpívají koledy a nechybí ani poděkování kolegům a partnerům za uplynulý rok.